Proč si moje kuchyň, kompletně na míru, řekla o pohovku s úložným prostorem a jak se do toho všeho vešel ještě slušný barový pult

Když jsem před dvěma lety stála v prázdném bytě o třiapadesáti metrech, první věc, kterou jsem si představila, byla kuchyňská linka. Ne ledajaká – chtěla jsem vestavnou kuchyň, která by doslova obrostla každý centimetr podél stěny. Nikdo mi neřekl, že touhle posedlostí po praktickém uspořádání dobrovolně obětuju místo pro gauč, na kterém by se dalo v klidu ležet. Výsledek? Kuchyň, která vypadá jako z katalogu, a obývák, kde se s každým dalším kusem nábytku musíte domlouvat, kdo si kam sedne. Ale vyplatilo se to.



Největší zádrhel nastal ve chvíli, kdy jsem začala řešit spaní pro návštěvy. Standardní rozkládací gauč by se sem prostě nevešel. Rozměr, který mi zbyl, byl sotva dva metry na délku a jeden a půl na šířku. Právě tady se zrodil nápad na pohovku s úložným prostorem, a ne jen tak ledajakou. Klasický rohák by zabral příliš místa, tak jsem sáhla po variantě s click-clack mechanismem. Dneska si nedokážu představit lepší řešení. Když přijedou rodiče, stačí jedním pohybem sklopit opěrák a během pěti vteřin mám připravené lůžko. A co víc, pod sedákem se schová celá zimní sada dek a polštářů, které by jinak plandaly po bytě.



Můj původní plán byl jednoduchý – koupit klasickou sedačku a k ní matraci na zem. Jenže realita malého bytu je neúprosná. Když jsem začala měřit, kolik místa zabere rozložený spací pytel nebo nafukovací lehátko, došlo mi, že potřebuju něco chytřejšího. Narazila jsem na pull-out sofa, tedy pohovku, která se vysouvá dopředu jako šuplík. Už při prvním otevření v showroomu jsem věděla, že je to ono. Výsuvná část je vybavená slatted frame, což je latě podložka, která drží foam mattress. Žádné propadání, žádné dráty v zádech. Matrace je vysoká šestnáct centimetrů, takže se na ní spí skoro jako na opravdové posteli.



Právě u tohoto typu sedačky jsem ale narazila na jeden problém – látka. Kočka. Každý, kdo má doma chlupatého parťáka, ví, že mikrovlákno nebo len jsou past. Drápky, chlupy, fleky. Sáhla jsem proto po velvet upholstery. Sametový povrch je neuvěřitelně příjemný na dotek, a přitom se z něj nečistoty dají setřít jednou vlhkou houbičkou. Kočka si na něm sice občas brousí drápky, ale struktura vláken to snáší líp než běžná bavlna. Navíc samet v decentně šedé barvě opticky rozbíjí tu masu kuchyňské linky, která jinak dominuje celému prostoru.



Kdybych měla vyjmenovat jednu věc, která mi nejvíc usnadnila život, byl by to právě ten click-clack mechanismus. Moje předchozí sedačka se rozkládala na dva díly – nejprve jste museli vyndat polštáře, pak odklopit sedák a teprve potom sklopit opěrák. Věčná otrava. Tohle je o rychlejší. Stačí zatáhnout za pásek pod loketní opěrkou, sedák se nadzvedne, opěrák se s charakteristickým cvaknutím překlopí do roviny a je hotovo. Žádné přesouvání, žádné nadávání. A když přijde řeč na spaní, foam mattress je vyndavací, takže ji můžu vyvětrat na balkoně.



Zpátky ke kuchyni. Ta vestavba mě stála víc času než peněz, ale výsledek stojí za to. Všechny spotřebiče jsou ukryté za jednotnými dvířky, žádné odhalené digestoře nebo mikrovlnky. Pracovní deska navazuje na parapet a vytváří tak souvislý pult, kam se vejde i rychlovarná konvice a kávovar. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem chtěla do místnosti vnést posezení. Barová stolička se sem nevešla, protože by blokovala dveře od skříně. Nakonec jsem zvolila nízký taburet, který se dá zasunout pod desku. Židle by tady byla zbytečná – stejně nejím u stolu, ale na gauči.



Největší překvapení mě čekalo, když jsem zjistila, že do místnosti kromě kuchyně a sedačky potřebuju ještě uložit sezónní oblečení a knihy. "Kde to sakra bude?" ptala jsem se sama sebe. Odpověď přišla s bed with storage. Pod postelí v ložnici mám dva velké výsuvné šuplíky, kam se vejde všechno od letních triček po lyžařské rukavice. Díky tomu jsem nemusela do obýváku cpát žádnou skříň, a celý prostor zůstal vzdušný. Jenomže pak přišla další rána – přítel si přivezl kytaru. Kam s ní? Dnes visí na zdi jako dekorace, přesně mezi kuchyňskou linkou a rohem sedačky.



Jedna rada, kterou bych dala každému, kdo plánuje podobnou symbiózu kuchyně a obýváku: nepodceňujte výšku sedáku. Moje pull-out sofa má sedák ve výšce 45 centimetrů, což je ideální pro běžné sezení, ale zároveň dostatečně nízko na to, aby se na ni dalo lehnout a číst knížku. Kdybyste zvolili vyšší model, třeba 50 centimetrů, rozložené lůžko by bylo nepřirozeně vysoko a spalo by se na něm špatně. A ještě jedna věc – vždycky si nechte u sedačky aspoň metr místa na rozložení. Já to odhadla na 90 centimetrů a dneska při každém rozkládání nadávám, že je to těsné.



Na závěr jedna drobnost, která mi dělá radost každý večer. Pod sametovým potahem mám schovaný polštář na spaní. Když přijde návštěva, stačí ho vytáhnout, přihodit na rozloženou pohovku a během minuty je z gauče regulérní postel. Ano, je to obyčejný polštář z Ikey, ale díky foam mattress na slatted frame se na něm spí skvěle. Kdybych měla tu možnost znovu, koupila bych si stejný kus nábytku, jen bych možná zvolila o deset centimetrů delší verzi. Ale jinak – kuchyň na míru plus chytrá sedačka s úložným prostorem je kombinace, která malý byt promění v plně funkční domov.