Modern klasický styl: Když se design nesmíří s kompromisy

Další výzvou bylo skladování. Kde vzít místo na povlečení, deky a dva polštáře, když každý centimetr podlahy už je obsazený? Řešení přišlo v podobě postele s úložným prostorem, i když v mém případě tomu předcházela dlouhá objížďka klasickými komodami. Jenže komody v moderním klasickém stylu stojí majlant a stejně se do nich nevejde všechno. Nakonec jsem zvolila rozkladací pohovku, která v základu ukrývá dva velké šuplíky na kolečkách. Do jednoho dávám ložní prádlo, do druhého zimní přikrývky. Když zrovna nečekám hosty, funguje prostor jako běžný obývák s konferenčním stolkem a kobercem. Nikdo by neřekl, že pod sedákem číhá celý šatník. A právě tady se ukazuje síla nadčasového designu že dokáže schovat provozní věci, aniž by narušil vizuální klid místno


Řešení s pull-out sofa je další cesta, kterou jsem objevila u přátel. Tento typ pohovky má pod sedákem ukrytý výsuvný rám, který se vysune jako šuplík. Na něj se položí připravená matrace. Výhoda je, že nemusíte sundávat polštáře ze zádové opěry. Jen pozor na výšku: když je rám moc nízko u země, budete ráno vstávat přímo z podlahy, což není pro každého. Ideální je, když je mechanismus lehce nad zemí a matrace má aspoň patnáct centimetrů. Ušetříte si tak bolavá záda a návštěva nebude mít pocit, že spí na z


První věc, kterou jsem řešila, bylo spaní. Klasická postel by zabrala polovinu místnosti a navíc by mi chybělo úložiště na lůžkoviny a polštáře. Proto jsem sáhla po bed with storage. Měla jsem štěstí na kousek s výklopným mechanismem, pod matrací se schoval celý kufr dek a zimní přikrývka. Ušetřilo mi to místo na skříň. Jenže pak přišla otázka: co s místem na sezení? Křeslo by nestačilo, potřebovala jsem něco, co pojme tři lidi u večeře a zároveň se v noci promění v lůžko pro kamará


Když jsem řešila ložnici, měla jsem jasno v jedné věci. Chtěla jsem sametové čalounění, které vypadá luxusně, ale zároveň se nebojí každodenního kontaktu. Zvolila jsem čelo postele z tmavě zeleného sametu, přesně ten typ sametového čalounění, který je hebký na dotek a nenasává prach. Aby ta zelená nepůsobila těžce, nakreslila jsem nad postel jednoduchý geometrický vzor. Vzala jsem maskovací pásku a malou štětku. Vytvořila jsem pásy v různé šířce, které se táhnou od stropu až k podlaze. Efekt je neuvěřitelný. Místnost najednou působí o patnáct centimetrů vyšší. Žádný obraz ani zrcadlo by to nedokáz


Často se mě známí ptají, jak to dělám, že byt vypadá větší, než je. Odpověď je prostá. Nehledám jen nábytek. Hledám rovnováhu mezi tím, co se dá koupit, a tím, co se dá namalovat. Například v kuchyni, která je dlouhá jen dva a půl metru, jsem natřela jednu stěnu od podlahy ke stropu černou tabulovou barvou. Píšu na ni nákupní seznam, vzkazy a občas i malou kresbu. Ta stěna funguje jako umění i jako diáře. A nestojí mě nic kromě plechovky barvy a času. Právě v tom vidím sílu domácí proměny. Nemusíte bourat zdi ani kupovat nový nábytek. Stačí se podívat na to, co už máte, a dodat tomu správný r


Málem bych zapomněla na podstatný detail: aby spaní na rozkládací sedačce nebylo utrpení, musíte mít kvalitní laťkový rošt. Pamatuji si na jednu levnou sedačku z hypermarketu, kde se laťky prohýbaly a po dvou měsících praskly. Výrobce sliboval, že je nastavitelný, ale realita byla jiná. Když jsem kupovala svůj aktuální sofa bed, trvala jsem na masivním laťkovém roštu z bukového dřeva s pružnými lamelami. Ten správný rošt dělá zázraky s páteří a zároveň prodlužuje životnost matrace. Laťkový rošt totiž rovnoměrně rozkládá váhu a zabraňuje proleženinám na pěně. A když máte v obýváku takovou sedačku, rázem se nebojíte, že by host odešel s bolavými zády. Všichni pak chtějí vědět, kde jsem ji koup


Když už mluvíme o spaní, nesmím zapomenout na matraci. Měkký molitan do sedačky prostě nestačí. U svého prvního rozkládacího gauče jsem se probudila s křečí v kříži. Pak jsem objevila, že existují pohovky s extra slatted frame, tedy lamelovým roštem, který je schovaný pod polštáři. Ten zajišťuje pružnost a odvětrávání. K tomu jsem přidala samostatný foam mattress o tloušťce dvanáct centimetrů, který přes den schovám do dekorativního truhlíku. Návštěvy se pak ptají, kde spím já, protože jim připadá pohodlnější než jejich vlastní post


Nejčastější chyba u malých bytů? Lidé si pořídí krásnou šatnu, ale pak nemají kam dát sezónní věci ani lůžkoviny. Klasický příběh: manželé si udělají velkolepý walk-in closet, který zabere celou jednu stěnu ložnice. Pak zjistí, že nemají kam uložit zimní bundy a spacáky. Skončí to tak, že vrchní police v šatně jsou plné krabic, které stejně nikdo neotevře, protože na ně nedosáhne. Klíč je v kombinaci otevřených a uzavřených systémů. Na věci, které nosíte denně, dejte tyč s ramínky a otevřené police. Na svetry a ložní prádlo volte zásuvky nebo dveře. A pokud máte v ložnici místo jen na jednu velkou skříň, klidně ji označte za walk-in closet a přidejte k ní postel s úložným prostorem. Ta pod postelí schová deky a polštáře, které by jinak zabíraly místo v šatně. Šestnácticentimetrová pěnová matrace na lamelovém roštu pak udělá z obyčejného spaní zážitek, aniž byste museli obětovat úložný ob