Zeď jako plátno aneb proč se bát tapet nemusíte
Vzpomínám si na svůj první byt o dvaceti sedmi metrech čtverečních. Každý centimetr byl drahý, každá stěna křiklavě bílá jako nemocniční pokoj. A právě tapety byly tím prvním, co mě napadlo, když jsem chtěla dodat prostoru duši. Obávala jsem se, že místnost opticky zmenší, že to bude otrava s lepením, že za rok budu chtít změnu. Ale realita byla přesně opačná. Když jsem na jednu stěnu nalepila jemný geometrický vzor v tlumené šedi, najednou místnost dostala hloubku. Ta jedna stěna funguje jako magnet pro oči, zatímco nábytek může zůstat jednoduchý a nenápadný. Tapeta v interiérech není dekorace, je to architektonický nástroj. Dokáže opticky posunout zeď, zvednout nízký strop nebo skrýt nerovnosti starého panelákového zdiva.
První lekce přišla ve chvíli, kdy jsem potřebovala vyřešit malý obývák propojený s kuchyní. Místnost dlouhá jako vagón, úzká, s jediným oknem. Věšet tam těžké závěsy by byla katastrofa, malovat tmavou barvou taky. Zvolila jsem tapetu s vertikálními pruhy a jemnou texturou připomínající len. Nebyl to žádný křiklavý efekt, ale výsledek mě překvapil. Strop se opticky zvedl a místnost působila vzdušněji. Druhý tip, který jsem objevila náhodou při rekonstrukci u kamarádky, je použití tapety v netradičních zónách. V ložnici o rozměrech tři krát čtyři metry jsme tapetovali jen plochu za čelem postele. Vznikl tak přirozený rám, který oddělil spací zónu od zbytku místnosti, aniž bychom museli stavět příčku. A právě tato strategie se skvěle snoubí s funkčním nábytkem.
Logickým partnerem pro tapetovanou stěnu je v malém bytě bed with storage. Když pod postelí není místo ani na krabici od bot, musíte hledat jiná řešení. Na trhu dnes seženete konstrukce s výklopným mechanismem, kde pod pevnou deskou čeká prostor hluboký čtyřicet centimetrů. To je místo pro zimní deky, povlečení, dokonce i pro kufr. Pokud k tomu přidáte tapetu s tlumeným motivem na čelní stěně, vznikne kompaktní a zároveň osobní ložnice. Nikdo nepozná, že za elegantní plochou tapety spíte v místnosti, kde každý centimetr podlahy má svůj účel. A právě tady narážíme na věčný problém všech majitelů malých bytů jak skloubit estetiku s praktičností, když se k vám na víkend chystají rodiče nebo přátelé z druhého konce republiky.
A tady přichází na scénu jeden z největších zachránců malých prostor sofa bed. Není to žádná provizorní lehátka, ale plnohodnotné lůžko, které přes den působí jako běžný gauč. Klíč je v mechanismu. Pokud koupíte levný rozkládací systém, po roce se začne prohýbat a probouzet vás každou nerovností. Hledejte modely s kovovým rámem a pohodlným slatted frame, tedy lamelovým roštem, který kopíruje váhu těla. K tomu přidejte kvalitní foam mattress tloušťky alespoň šestnáct centimetrů a vaši noční hosté se nebudou chtít vracet domů. Trik je v tom, že tapeta v interiéru pak tomuto kousku nábytku dodá kontext. Pokud je pohovka neutrální, třeba tmavě šedá, tapeta za ní může být výrazná a přitáhnout pozornost. Naopak pokud má pohovka výraznější barvu, volte tapetu jednobarevnou s jemnou texturou, například přírodní lněný vzor.
Abychom nezůstali jen u teorie, musím zmínit konkrétní situaci. Když jsme zařizovali garsonku pro mladého páru, měli jsme k dispozici jen osmnáct metrů a jednu místnost. Chtěli oddělený spánek od denního prostoru, zdi. Vyřešili jsme to pomocí tapety s výrazným tropickým motivem na stěně, která oddělovala kuchyňský kout a místo pro pohovku. Zbytek místnosti zůstal bílý. Vznikl tak optický předěl, aniž by ubral jediný centimetr podlahy. Jako hlavní sedací prvek jsme zvolili kvalitní pull-out sofa s hlubokým sezením a úložným prostorem pod sedákem. Tato kombinace jednoduché tapety a chytrého nábytku dokázala z malé garsonky vytvořit byt, který působí dvakrát větší, než ve skutečnosti je.
Další častý oříšek je nedostatek prostoru pro uložení ložního prádla, polštářů a dek. Když máte jen jednu skříň, musíte vybírat mezi botami a peřinami. Tapeta v interiérech může tento problém nevyřeší, ale skvěle doplní nábytek s chytrým úložným řešením. Už jsem zmínila postel s výklopným rámem. Stejně užitečná je pohovka, jejíž sedák se zvedá plynule díky plynule tlumenému mechanismu. Pod ním se skrývá prostor hluboký třicet centimetrů, kam snadno vměstnáte čtyři zimní deky a sadu povlečení. Když pak k tomuto kousku přidáte tapetu s motivem, který ladí s barvou látky, vznikne dojem celistvosti. Místnost působí zařízená jako z katalogu, přitom každý kus nábytku dělá víc než jen jednu práci.
Nesmíme zapomenout na materiály, které hrají stejně důležitou roli jako samotný vzor tapety. Pokud máte v místnosti pohovku s velvet upholstery, tedy sametovým čalouněním v tmavě modré nebo smaragdové, potřebujete tapetu, která s ní bude komunikovat, ne s ní soupeřit. Volte matné tapety s jemnou texturou, například připomínající plátno nebo starou omítku. Lesklé tapety s kovovými efekty jsou sice nádherné, ale na stěně za sametovou pohovkou vytvářejí až moc intenzivní kontrast. Ideální je, když se oba prvky doplňují jako krajíc chleba a máslo. Tapeta je podklad, pohovka je hlavní chod. A pokud přidáte funkční mechanismus click-clack mechanism, který umožňuje pohodlné sklápění opěradla do pololehu, máte vyhráno.
Na závěr mi dovolte jednu praktickou radu od někoho, kdo už stahoval tapety ve třech bytech a lepil je ve čtyřech. Nebojte se tapetovat i místa, která jsou vystavená slunci nebo vlhkosti. Dnešní vinylové tapety snesou otírání i běžné domácí vlhko z kuchyně. Jen dejte pozor na spáry, pokud lepíte přes roh, musí být dokonale rovné. A pokud si netroufáte na celou místnost, zkuste jen jednu stěnu, ideálně tu, u které stojí vaše sofa bed nebo postel. Tapeta v interiérech má tu kouzelnou vlastnost, že promění místnost, aniž byste museli měnit cokoli jiného. A to je v bytě, kde se počítá každý centimetr, dar z nebes.