Co se stane, když stolek u křesla netrefí výšku podružky

Odkládací stolek u křesla má jediný skutečný úkol: abyste na něj dosáhli bez otáčení trupu a bez zvedání ramene. Pokud je deska výš než podružka, každé položení hrnku znamená pohyb, který po hodině čtení cítíte v krku. Pokud je naopak příliš nízko, musíte se předklánět a ztrácíte oporu, kterou jste si v křesle nastavili. Rozdíl přitom nebývá velký, obvykle stačí sladit desku s horní hranou podružky.

Knihy, které si necháváte, ale už je nečtete, patří do sekundárního úložiště. Vhodná je spodní řada knihovny, police ve vedlejší místnosti, uzavíratelná skříň nebo bedna pod postelí. Důležité je, aby byly suché a mimo přímé slunce. Papír nesnáší vlhko ani prudké světlo, jinak žloutne a začne plesnivět. Pokud ukládáte do krabic, naskládejte knihy na výšku, ne na sebe, a nechte mezi nimi trochu prostoru pro vzduch.

Nepoužívejte prostředky s bělidlem na barevné potahy a vyhněte se octu u látek s přírodními vlákny, pokud si nejste jistí stálostí barvy. Vždycky nejdřív vyzkoušejte roztok na skrytém místě – třeba na zadní straně opěradla nebo ze spodní strany sedáku. Nechte ho deset minut působit a zkontrolujte, jestli se barva nezměnila a látka nezdrsněla. Teprve potom čistěte celou plochu.

Než začnete cokoli přemisťovat, změřte skutečnou vzdálenost mezi tělesem a nejbližším předmětem. Často se ukáže, že skříň stojí jen tři centimetry od hrany a vzduch se za ní jen víří. Pomůže posunout nábytek do strany, případně zvolit nižší kus, který nezakryje výdech tepla. U radiátorů pod okny platí, že by mezi horní hranou a parapetem měla zůstat mezera alespoň pět centimetrů, jinak teplo zůstává pod parapetem a stoupá pomalu.

Při ukládání mimo hlavní prostor se vyplatí knihy trochu roztřídit. Nacpat je do beden bez ladu a skladu znamená, že je za rok nenajdete. Napište na bednu stručný obsah – žánr, autory nebo rozsah. Není potřeba vypisovat každý titul, stačí orientační popis. Také nedávejte knihy na sebe příliš vysokými vrstvami. Těžké svazky dole, lehké nahoru, a bedny nestavte přímo na zem, ale na podložku. Podlaha v chladných prostorách táhne vlhkost.

U pevné lišty postupujte jinak. Vyberte dřevěnou nebo plastovou desku o tloušťce kolem jednoho centimetru a šířce o dva centimetry menší, než je opěradlo. Na zadní stranu přišroubujte dva úhelníky a přišroubujte je do rámu křesla zezadu, ne do čalounění. Do desky pak vyvrtejte otvory pro kapsy z pevné látky, které přišijete nebo přišroubujete. Výhodou je, že lišta drží i při hrubším zacházení a snadno se čistí. Nevýhodou je nevratný zásah do nábytku – u starožitných křesel raději zvolte variantu s gumičkou.