Sádrokartonový tmel: chyba, která se pak na stěně těžko skrývá
Poslední fází je povrchová úprava. Voděodolný sádrokarton nesmí zůstat bez ochrany. Nejdřív naneste penetrační nátěr, který zvýší přilnavost, a pak teprve pokračujte s dlažbou nebo s voděodolnou barvou. Pokud plánujete obklady, použijte flexibilní lepidlo, které snese mírné pohyby podkladu. Spáry mezi obklady vyplňte spárovací hmotou odolnou proti plísním. Pamatujte, že samotný sádrokarton je jen podklad – jeho skutečná ochrana začíná až kvalitní povrchovou úpravou. Jen tak vám koupelna vydrží dlouho bez škod a zatečení.
Než začnete, spočítejte si přesný poloměr oblouku a připravte si rádiusovou frézu nebo pilku na sádrokarton. Bez těchto nástrojů se snadno stane, že deska praskne nebo se ohne nerovnoměrně. Mějte po ruce také hliníkový profil pro oblouky, který drží tvar, a sádrový tmel s delší dobou zpracovatelnosti – klasická sádra tuhne příliš rychle.
Závěrečná kontrola se vyplatí až při bočním světle. Postavte lampu nebo reflektor nízko ke stěně, abyste viděli všechny nerovnosti a stíny. Každá drobná vada, kterou teď přehlédnete, se na lakovém povrchu ukáže mnohem výrazněji. Než začnete stěnu natírat, nechte tmel důkladně vyschnout – často to trvá déle, než udává obal. Vlhká místa se pak pod barvou lesknou a barva na nich nedrží.
Než začnete stavět sádrokartonovou stěnu, je nutné si spočítat nejen počet desek a profilů, ale také veškerý spojovací materiál, tmely a pásky. Základní chybou bývá podcenění množství profilů UD a CW, které se liší podle výšky a délky stěny. Pro běžnou příčku s jednou vrstvou desek na každé straně platí, že sloupky CW se umisťují po 60 cm, ale u vyšších stěn (nad 2,5 m) je lepší interval zkrátit na 40 cm. Počítejte proto s rezervou alespoň 10 % navíc, abyste nemuseli během montáže dokupovat materiál.
Samotné míchání je častým zdrojem problémů. Pokud směs rozmícháte nedostatečně, vzniknou hrudky, které se při nanášení trhají a zanechávají ve vrstvě krátery. Míchejte vždy v čisté nádobě a používejte vrtuli s pomalými otáčkami. Vodu přidávejte postupně, dokud směs nedosáhne konzistence husté kaše. Nechte ji pět minut odstát a pak krátce domíchejte. Příliš řídká hmota stéká z hladítka a vyplavuje se z úzkých spár, příliš tuhá se špatně roztírá a při broušení práší.
Základní postup začíná vytvořením šablony z překližky nebo silné lepenky. Tu přiložíte na desku a obkreslíte. Řezání proveďte na dvakrát: nejprve povrchovou vrstvu, poté jádro. U oblouku s menším poloměrem než 30 cm je nutné desku nejprve navlhčit vodou z rozprašovače a nechat 20 minut odstát. Vlhká sádrokartonová deska se ohne snadněji, ale pozor – přemokření způsobí drolení jádra.
Broušení nepodceňujte. Broušení na sucho s jemným brusným papírem dá sice jemný povrch, ale nasákne hodně prachu. Pokud máte možnost, použijte brusnou houbu s vodou, která prach sráží a povrch je ještě hladší. Při suchém broušení vždy nasaďte respirátor. Cílem není uklidit stěnu do skluzu, ale přebrousit přechody mezi vrstvami a páskou. Po broušení povrch očistěte od prachu suchým hadříkem – jinak na něm barva vytvoří nevzhledné mapy.
Poslední fází je tmelení. Naneste první tenkou vrstvu, nechte zaschnout, poté druhou vrstvu s přesahem do okolí. Po zaschnutí obrousíte jemným brusným papírem (zrnitost 120) a zkontrolujete, zda není někde viditelný spoj. Finální úprava barvou nebo tapetou je až na konci – pokud spěcháte a tmelíte přes vlhkou sádru, vytvoří se bubliny, které se po natření projeví jako nevzhledné mapy.
Když nestačí jen přitáhnout, přichází na řadu výztuhy Druhý postup se týká ztužení roštu. Pokud jsou profily příliš řídké (rozteč přes 40 cm), desky se vlní mezi nimi. Vyztužení spočívá v přidání dalších CD profilů – vložíte je mezi stávající, vždy kolmo na směr desek. Spoje profilů propojte spojkami, případně použijte křížové svorky. Tím se konstrukce sjednotí a podhled přestane „pracovat". Na okrajích přidejte navíc úhelníky, aby se desky nekroutily u stěn.
Čtvrtý způsob se týká samotných spár a rohů. Místo obyčejné pásky použijte sklotextilní výztužnou pásku v kombinaci s tmelem, který je určený na sádrokarton. Důležité je vložit pásku do čerstvé vrstvy tmelu, ne na ni. Rohové profily připevněte na oba sousední povrchy, ne jen na jeden. Po zatmelení nechte každou vrstvu pořádně vyschnout – minimálně 24 hodin. Jinak tmel popraská i při drobných vibracích budovy.
Po zašroubování všech desek přelepte spáry páskou a zatmelte. Nejdříve vyplňte mezery tmelem, vložte pásku a zatáhněte ji. Po zaschnutí naneste ještě jednu vrstvu. Na nerovných stěnách se vyplatí tmelit i rohy, které jsou často zaoblené. Pokud budete postupovat pečlivě, dosáhnete vodorovného a svislého povrchu, aniž byste museli strávit hodiny broušením. Výsledek pak vypadá jako nová příčka, i když původní zeď byla daleko od ideálu. Navíc získáte dutinu mezi deskou a zdí, kterou můžete využít pro izolaci nebo vedení elektriky.