Podlaha jako základ pohodlí i stylu v obýváku

Můj první nápad byl jednoduchý pořídit pár polštářů na zem a hotovo. Jenže po týdnu mě bolela záda a káva chladla dřív, než jsem ji stačila vypít. Potřebovala jsem něco, co poskytne oporu, ale zároveň se dá schovat. Začala jsem hledat malou pohovku, která by se vešla do mezery mezi stolkem a skříní. Nakonec jsem objevila kompaktní sedačku s click-clack mechanismem. Když ho cvaknete, sedák se posune dopředu a vznikne lehátko. Skvělé na odpolední zdřímnutí, ale i na to, že když přijede teta, nemusí spát na nafukovačce. click-clack mechanismus je sice jednoduchý, ale vyžaduje trochu místa před sebou – ve stísněném koutě jsem musela posunout stolek o patnáct centimetrů. Jinak ale perfekt


Když se podívám zpět na svůj rozkládací gauč s click-clack mechanismem, vím, že jsem měla vybírat podle skutečného použití, ne podle fotek z katalogu. Dnes máme doma hlavní sedačku s úložným boxem, vedle ní lehký stůl, který se dá odsunout a na zeď připevněný úzký regál na knihy. Žádná skříň na chodbě, žádná hromada bot. Každý centimetr má svůj důvod. A když večer rozložím pohovku, je to rituál, ne boj. Pokud se chystáte na reorganizaci svého obýváku, přemýšlejte o tom, kde budou ležet polštáře a kde deka, dřív než utratíte peníze za krásné čalounění. Protože ta pravá krása domova je v tom, že se v něm dá dobře spát i žít zárov


Vraťme se ještě k praktické stránce. Málokdo si uvědomí, že living room armchairs můžou nahradit tradiční úložné prostory. Dnes už běžně seženete modely, které mají pod sedákem šuplík nebo velkou dutinu. Třeba ve stylu bed with storage, kde se vejde sada povlečení, deka a polštář pro hosta. Ušetříte tím místo ve skříni a zároveň máte všechno po ruce, když přijede návštěva. Jen dejte pozor na mechanismus zvedání. Některá křesla mají jednoduchý výklop, který se časem uvolní. Radši sáhněte po plynové vzpěře, která sedák zvedne sama a drží ho v horní poloze bezpeč


Největší oříšek ale přišel, když jsem chtěla do šatny přidat místo na žehlení a zrcadlo. Zrcadlo jsem nakonec pověsila na vnitřní stranu dveří do pokoje, protože v samotné šatně na něj nezbylo místo. Dobře, řekla jsem si, tak žehlicí prkno půjde do skříně na chodbě. Jenže právě tehdy mi došlo, že vlastně potřebuji úplně nový typ nábytku. Objednala jsem si na míru vyrobený úzký komodový systém, který má na jedné straně výsuvnou plochu na žehlení a na druhé straně držák na kalhoty. Celé to je široké jen třicet pět centimetrů a vejde se to do mezery mezi postelí a stěnou. Tím pádem mám všechny každodenní činnosti spojené s oblékáním soustředěné na jednom místě. Když chci žehlit košili, vytáhnu desku, zapnu lampu a za pět minut mám hotovo. Už nebloudím z ložnice do kuchyně pro žehli�


Teď k samotnému výběru tvaru. Do malého obýváku o deseti metrech čtverečních strčit obrovskou rohovou sedačku? Chyba. Zkuste raději model, který se dá vysunout do roviny – takzvaný pull-out sofa. Funguje jednoduše: sedák se vytáhne směrem dopředu a opěradlo se sklopí dolů. Vznikne tak lůžko o normální délce 200 cm, aniž byste zabrali víc místa, než zabírá samotná sedačka. A když je zatažená, působí jako normální dvoumístná. V jedné rekonstrukci jsme takhle vyřešili studentský pokoj, kde majitelka potřebovala místo na spaní pro kamarádku, ale přes den chtěla pracovní kou


Pokud plánujete časté návštěvy, vyplatí se investovat do sedačky s kvalitním slatted frame, tedy latěmi pod matrací. Klasická pěna se časem proboří, ale latě s pružinami vydrží roky. A pozor na mechanismus rozkládání. Když jsem si pořídil pohovku, která se vysouvá dopředu, narazila zadní část na skříň. Musel jsem posunout nábytek o pět centimetrů. Tento detail se snadno přehlédne, ale pak vás donutí přeorganizovat celý pokoj. U třímetrové stěny to ještě ujde, v menším prostoru to může být katastrofa. Podlaha by proto měla být kompaktní a bez ostrých přechodů. Ideálně bezprahová od dveří k oknu, abyste s rozkládací sedačkou mohli volně manipulo


Právě ta kombinace spacího nábytku a promyšlené šatny mě přivedla k tomu, že jsem začala přemýšlet i o detailech pro samotný walk-in closet. Nejdůležitější je rozhodnutí, jestli chcete věci věšet, nebo skládat. Já jsem jednoznačně tým věšení. Na tyče jsem dala ramínka s gumovým potahem, aby nesklouzla halenka z hedvábí. Spodní část jsem vybavila botníky s prodyšnou mřížkou, protože v uzavřených botnících se mi v zimě srážely kozačky. A pak přišel ten absolutní zlom. Zjistila jsem, že když mám šatnu otevřenou a každý kus oblečení vidím na první pohled, ráno se oblékám o patnáct minut rychleji. Už nehledám tu správnou bundu v temném koutě komory. Walk-in closet pro mě přestal být synonymem pro marnivost a stal se nástrojem, který šetří čas a ne